INTEGRAČNÍ FESTIVAL QUIJOTOVA ŠEDESÁTKA
1990 – KOMEDIE NA ZÁMKU
Od devadesátých let Divadlo Klauniky, obvykle pod organizační záštitou Divadelního spolku Brno, pravidelně pořádá divadelní (a nejen divadelní) festivaly. Již v první divadelní sezoně 1990/91, kdy se Divadlo Klauniky usídlilo Na
Zámečku v Králově poli, se poslední prosincový týden konal Vánoční divadelní a folkový festival Komedie na zámku. Festival 27. 12. 1990 zahajovalo představení Don Quijote de la Mancha. Dále vystoupili tito písničkáři: Jan Burian, Jiří Schmitzer, Vlasta Redl, Slávek Janoušek a Bokomara. Na závěr festivalu se představil folkkabaret Brňavka. Dále se objevily „divadla jednoho herce“: Petr Vaněk a Ohňový večer, Miroslav Částek a Jezevčík u Rybníka, MIMo album. Divadelně festival ukončovala groteska Revizorky Divadla MaléHry v režii Petra Shcherhaufera a klaunický výtvarný happening nazvaný pokus o první české erotodrama Gruppenstisk. Toto představení zahajovalo rok 1991, neboť jako pořad je sice napsáno v programu na datum 31. prosince, ovšem jeho začátek je až po půlnoci 00:05.
1991 – I. PLES KLAUNŮ
30. 3. 1991 uspořádalo Divadlo Klauniky opět pod záštitou Divadelního spolku I. ples klaunů. Ples se konal opět v prostorách Divadla Na Zámečku, kde Klaunika působila.
V rámci programu vystoupili: Jiří Pecha s inscenací Nejsem svůj pes, Franta Kocourek, Libor Sigmund se svým divadlem Šprušle, Petr Dopita zahrál na pilu za doprovodu houslí Ivana Smýkala. A nechyběl ani jazz Milana Kašuby. K tanci a poslechu hrál KLAUN BAND.
1991-1992 – NUDA V BRNĚ
Festival pořádáný v letních měsících, jednotlivé části programu se odehrávaly na různých místech v Brně: Nuda na přehradě, Nuda na nádvoří (Nové radnice), Nuda na zahradě (kapucínské). Mezi účinkujícími byla brněnská divadla a folkoví zpěváci. Z divadel: Divadlo Klauniky (kromě tradičního Quijota a Gruppenstisku odehrála Klaunika hru Táboráku pěj: hru o tom, jak se sešla spousta přátel a kamarádů okolo ohně, kde zahořely archivy jejich vzpomínek), Šprušle, Nepojízdná housenka, divadlo Pardon a Brňafka. Z písničkářů zejména Bokomara, dále Folk Team, ale také finalisté z Porty Nebotak. Koncert brněnského písničkáře Slávka Janouška, „který Nudu na přehradě uzavíral, protože nudu přímo nesnáší!!“ – jak stálo na plakátech festivalu.
1992-2003 – LIPNICKÝ MANTL
Divadelní a folkové, popř. bigbeatové festivaly, které vznikly spolu s otevřením Divadelního domku v Lipnici nad Sázavou. Festivaly navazovaly na dlouholetou tradici Festivalu Haškova Lipnice, v jehož podtitulu znělo Festival humoru a satiry. Co na tom, že tento festival vznikl v 50. letech, byl zaštiťován Ministerstvem kultury ČSSR a svými projevy jej zahajoval ministr Kopecký? V 60. letech se jednalo o festival, který podporoval vznik malých divadelních scén, mohli jste se tu potkat se Semaforem, Paravanem, Rokokem, Kabaretem Večerní Brno. Objevovali se tu takové divadelní osobnosti jako např. prof. Ivan Vyskočil. Poté se na festivalech začali objevovat i písničkáři. Na Folkové Lipnici 88 poprvé po mnoha letech vystoupil na veřejnosti Václav Havel.
Humor Jaroslava Haška byl vždy autorské dvojici Mazáč-Korčián blízký, duch tohoto spisovatele-velikána vtáhl Divadlo Klauniky a jeho členy na Lipnici, kde tedy zakotvili a zdomácněli. Divadelní domek se stal místem, který hostil umělce a zájemce o divadlo. Vzniklo deset ročníků festivalu s názvem Lipnický mantl. Po divadelní stránce zde byl prezentován zejména komediální repertoár. Vystupovala zde však řada písničkářů a populárních hudebních skupin. Festival se odehrával nejen v lipnickém amfiteátru pod hradem, ale také přímo v prostorách hradu, konaly se divadelní happeningy v hradní věži, v Haškově muzeu, na Haškově hrobě, ale v plenéru lipnických zatopených lomů. Tradiční součástí Lipnických mantů se stal Exhumanizační pochod za Jaroslava Haška.
POTULNÝ FESTIVAL HUMORU OD VALAŠSKÉHO KRÁLE
Festival realizovaný nejen v rámci Kulturního léta v českých a slovenských městech. Kulturní program sestávající z několika komediálně laděných inscenací:
J. Pecha: Nejsem svůj pes
Divadlo Klauniky: Don Quijote de la mAncha
Z. Korčián: Neslyšitelný řev umění
Mazdas, Corcigianny: Kon
