Svéráznému zpracování osudů Dona Quijota a věrného služebníka Sancho Panzy nechybí humor, nadsázka, fantazie ani mystifikace. Po formální stránce zvolil režijní poradce představení, autor, mim, básník těla i duše Boleslav Polívka cestu didaktické klaunikyády.
S vědomím toho, že společnost je poznamenaná dekadencí a nedostatkem ideálů a opravdových vzorů, předstupují před diváky 2,38 m vysoký profesor španělského jazyka a literatury a 120ti kilogramová Ancha pracující jako vychovatelka na kominickém internátě ve Šlapanicích, v kostýmech Dona Quijota a Sancho Panzy. Se skupinou španělštinářů se ujímají nelehkého úkolu: – co nejlépe ztvárnit příběh důmyslného rytíře Dona Quijota.
Osou představení je vzájemné prolínání několika významových rovin. Řazením scén, počínaje bojem s větrnými mlýny až do Quijotova zmoudření je vytvářen příběh Dona Quijota, kterým neustále prostupují osudy profesora a vychovatelky, odrážející jejich slabosti i velikost, pošetilost i odcizení.
Střetáváním těchto dvou rovin vzniká řada humorných situací, jež jsou odrazovým můstkem pro vytváření nového vztahu mezi profesorem (hrajícím Dona Quijota), vychovatelkou Anchou (představující Sanchu) a dalšími postavami děje (princezna Dulcinea, pasováček, atd.). Jakoby celá inscenace vznikala momentálně před zraky a za aktivní spolupráce diváků.
Názornost, atraktivnost, spontánnost, lidový humor a především přirozená hravost. Forma, která je v představení Don Quijote de la Ancha Divadla Klauniky užita, je vlastně hra na hru v tom nejdivadelnějším slova smyslu. Výsledkem toho je pocit radosti z odkrývání a sdílení vzájemného vztahu mezi hercem a divákem, radost ze společné účasti na tvorbě okamžiku, která je umocněna prožitkem hybatelské síly ušlechtilého donkichotství.
Dr. Jan Skutil
Premiéra se konala 4. března 1988 v Brně, v bývalé kapli řeholních sester. Představení bylo původně nastudováno pro klasické divadelní prostory. Zkušenost však ukázala, že otevřenost zvolené formy umožňuje produkci v nedivadelním prostředí (hrady, zámky, historická prostředí) s kompozicí ohněstrůjných katarzí a létajícími objekty.
Základním předpokladem hereckého projevu je vnitřní souznění se světovým tématem, jeho improvizační rozvíjení a herecké autorské vytváření situace.
Představení, které prodlužuje život.
Inscenace, která je nastudována v 6 světových jazycích.
Původní inscenace je čtyřhodinová.
Představení s širokým diváckým záběrem.
Vysokou komunikativností překračuje český provincionalismus.
Obdivuhodné a fyzicky náročné herecké výkony.
Klasická forma divadla je citlivě spojena s improvizací.
V rolích studentů se představilo mnoho osobností českého kulturního i politického života (od předních umělců po ministry)
Patří k nejoriginálnějším zpracováním donquijotské tematiky právě díky souvislosti s naším velkým myslitelem J.A.Komenským, o čemž svědčí nadšené ohlasy ve španělském tisku.
DŮLEŽITÁ OCENĚNÍ
- cena na celostátním festivalu humoru a satiry
- cena na evropském festivalu uměleckých agentur
- ocenění na celostátních přehlídkách
- cena Zlatý Hašek pro hlavního představitele
- držitelé šerpovního řádu inchenioso idalgo
- cena „Král inšpirácie“
